Voda je ideálním prostředím pro rehabilitaci neurologického či ortopedického pacienta, ale také například pro trénink psího sportovce, který se má dostat do kondice. Využíváme fyzikální vlastnosti vody, které pacientovi ulehčují nebo naopak ztěžují provedení pohybu, obojí vede k pozitivnímu efektu na organismus. Tady je souhrn blahodárných účinků vody na naše pacienty.
Hydrostatický vztlak
Všichni školou povinní si vybaví Archimédův zákon a jeho princip, někdo ještě vysekne přesné znění: „Těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno hydrostatickou vztlakovou silou, která se rovná tíze kapaliny tělesem vytlačené.“ Takzvaný hydrostatický vztlak je pro nás velice důležitý, neboť umožňuje nadlehčovat imobilního pacienta a uleví přetíženým kloubům.
Existuje studie, která udává, kolik procent tělesné hmotnosti psa je nadlehčováno, jestliže hladina sloupce dosahuje určité specifické výšky (zápěstí, loket, výška kyčelního kloubu).
Hydrostatický tlak
Dále je zde fyzikální veličina, uzákoněná panem Pascalem, která udává, že na celý povrch ponořeného tělesa působí hydrostatický tlak, úměrný hloubce, ve které se těleso nachází. To má pozitivní vliv na mikrocirkulaci, podporuje prokrvení tkání, zmírňuje se otok a bolest, může pomoct při zklidnění pacienta, a tlak na plíce pozitivně ovlivňuje rozvoj dechové kapacity.
Viskozita
Ta je charakterizována třením molekul vody, což způsobuje pacientovi při pohybu určitý odpor. To je dobré v rámci posilování svalů a také to vede k reflexní stimulaci k pohybu.
Turbulence
Máme tady také turbulenci, jež je způsobená aktivním pohybem molekul. Platí, že čím intenzívnější je pohyb ve vodě, tím vytváří větší turbulenci. Proto má i tato veličina význam v tréninku a posilování pacientů v konečné fázi rekonvalescence, respektive u psích sportovců.
V hydroterapeutické vaně můžeme turbulenci znásobit využitím protiproudu. Pokud chceme pacientům s velkými potížemi pohyb usnadnit, vytvoříme proudění ne proti, ale ve směru pohybu.
Pro efektivní působení protiproudu používáme nejlépe dvě trysky, které působí rovnoměrně na obě strany těla a pes nemá tendenci proudu uhýbat nebo ztrácet rovnováhu, jak se děje při nastavení pouzejedné trysky.
Povrchové napětí
Na hladině je soudružnost molekul vyšší, udržují povrchové napětí. Pokud pes musí při pohybu končetiny vyndavat z vody (nad hladinu), překonává povrchové napětí a pohyb je náročnější. Tím opět posilujeme, máme vyšší energetický výdej než při pohybu na suchu (protože překonáváme odpor vody a její povrchové napětí).
Jedná se o jinou biomechaniku: na suchu nám pracují svaly proti gravitaci, ve vodě proti odporu vody. Je udáváno, že přeplavat určitou vzdálenost stojí 4× více energie než ji uběhnout.
Teplota vody
V neposlední řadě musíme myslet na teplotu. Ideální rozmezí teplot, které v hydroterapeutické vaně využíváme, je mezi 26 až 32 °C, vše v závislosti na velikosti, kondici pacienta a intenzitě cvičení. Teploty na nižší hranici využijeme v tréninku sportovců, u ochrnutých psů bude naopak lepší pracovat s teplotou mezi 30 až 32 °C.
Malé plemeno budu dávat spíš do teplejší vody, pro větší plemeno zvolím teplotu na spodní hranici ideálního rozmezí.
Berme na vědomí, že při vyšší teplotě může dojít ke snadnějšímu přehřátí a vyčerpání organizmu. Při nižší teplotě dochází zase k rychlejšímu vyčerpání energie ve svalu. Pokud je teplota vody nižší než 20 °C, je aktivován svalový třes a kontrakce jsou nedokonalé. Pohyb při teplotě vody okolo 24–26 °C je energeticky náročnější s ohledem na udržení teploty jádra a při pravidelném tréninku jej můžeme využít pro redukci hmotnosti.
Rychlost pohyblivého pásu
Nezapomínejme také na rychlost, kterou je potřeba nastavit individuálně. U psů s těžkým deficitem volíme rychlost spíš nižší a zaměřujeme se na optimální zatěžování postižené končetiny. V pokročilé rehabilitaci nebo v kondičním tréningu je potřeba volit rychlost takovou, aby se pes pohyboval v pravidelném tempu. Pokud je rychlost příliš nízká, pes nejde plynule, zastavuje se a celá terapie ztrácí na efektivitě.
Náklon pásu
Co ještě můžeme v hydroterapii využít je náklon pásu. Člověka hned napadne, pes půjde do kopce, bude víc makat. Ale tak to úplně není, náklon pásu nám poskytne spíše jiné výhody.
Na pásu totiž pes nikam nejde, je pořád na místě a pás mu ujíždí pod nohama. To znamená, že pes nemusí vytlačovat svou hmotnost proti gravitaci jako při opravdovém pohybu do kopce. Náklon pásu nám efektivně změní biomechaniku pohybu. Těžiště se posune mírně dozadu, to znamená, že pes více zapojuje zadní končetiny a zároveň se zvětší rozsah pohybu v kloubech. To považujeme za přínosné.